Dochází vám, že můžete každou minutou umřít?

29. ledna 2013 v 10:05 |  Inspirace

Dochází vám, že můžete každou minutou umřít? Že nikdo z nás neví, kdy bude jeho poslední den, jestli ještě někdy uvidíte svou rodinu a zda ještě někdy zažijete radost či bolest?

Jsem na cestě zpátky z Havaje, z ostrova Kauai. Naše letadlo se asi po půl hodině letu dostalo do silných turbulencí. Moje myšlenky jsou: nemám kontrolu, nemůžu to ovlivnit...co když umřu? Teď? To přeci není vhodný okamžik!!! A pak mě moje mysl začne hojně zásobovat katastrofálními obrázky. Ptala jsem se sama sebe, odkud jsou? A začala jsem je pozorovat. Byly to obrázky pocházející z různých zdrojů. Viděla jsem v hlavě ukázky z katastrofálních filmů, vzpomněla jsem si na všechno, co kdo kdy řekl o nehodách letadla, o nehodách, kdy je člověk konfrontovaný se smrtí, vzpomněla jsme si na Titanic a viděla jsem se, jak plavu ve žluté plovoucí vestě s tím malým světýlkem a pomalu umrzám v ledovém pacifiku. Napadlo mě, kdybych možná letěla v létě, byla by teplejší voda a větší šance na přežití. Občas jsem pozorovala letušky, byly poměrně vystresovaný, tak jsem si říkala, že by měly mít lepší výcvik. Odpoutala jsem se a šla na záchod. V kabince to začalo opět házet a já jsem dávala pozor, abych se neuhodila do hlavy - ráda bych byla při vědomí, až budeme padat.

A pak jsem si vzpomněla na email, který mi mamka poslala těsně před odletem. Vyjadřovala v něm nespokojenost s mýma představama o životě a také v něm byly obavy z budoucnosti. A napadlo mě, kdyby věděla, že už mě nikdy neuvidí, napsala by mi takový email? Kdyby věděla, že před sebou nemám žádnou budoucnost, napadlo by jí vůbec to, co napsala? A pak jsem myslela na nás všechny, jak žijeme. Jak všichni promítáme budoucnost. Jak šetříme, plánujeme, těšíme se na něco v budoucnu nebo se něčeho v budoucnu bojíme. Usmála jsem se nad tím, jak bláznivé to je! Žijeme v iluzi, že kontrolujeme svůj život!

Když mi bylo deset, tatínek odjel na lyžařský kurz a už se domů nikdy nevrátil. Už jsem ho nikdy neviděla. Žil svůj život naplno každý den. Plnil si sny a užíval si života. Byla jsem ještě dítě, užívala jsem si jeho přítomnost a není nic, co bych si vyčítala, že jsem mu měla bývala říct nebo s ním zažít. Přesto mě to, co se stalo, šokovalo a obrátilo mi to život vzhůru nohama. Na "pouhých" 20 let. Byla jsem oběť. Všechny ostatní děti měli tatínka a já ne. U nás v rodině někdo umřel a jinde ne. Žila jsem noční můru. Dnes chápu smrt jako součást našeho života. Lidé umírají. To je realita. Umírají mladí a umírají nečekaně. A co my? Když slyšíme někoho, komu umřel někdo blízký, máme pocit, že se nás to netýká. Naštěstí se to nestalo mě. Ale ono to je přesně naopak! Život nám zkrátka jen ukazuje, že nikdy nevíme, kdy přijde náš odchod nebo odchod někoho blízkého! Truchlíme pro ty, co odejdou a zapomínáme, že truchlením umíráme s nima. Zapomínáme, že přestože oni odešli, my tu stále jsme! Teď tu jsme! Dnes tu jsme! A máme jediný úkol: BÝT a užívat si života, protože nikdy nevíme, co přijde v další minutě.

Většina z nás se bojí smrti, ještě nechceme umřít. Chceme žít! A to je moje otázka: Chceme opravdu ŽÍT? Nebo jen přežívat jako figurky, které mají povinnosti a úkoly a sem tam je něco rozveselí. Kolik času během dne trávíte činostma, které opravdu rádi děláte? S radostí, láskou a lehkostí? Plníte si své sny, nebo je odsouváte do budoucnosti a podmiňujete je něčím, co se musí stát? Promítáte tu iluzi budoucnosti, která existuje jen ve vašich představách a nemá s realitou nic společného?

Často od lidí slýchám, to ale přeci nejde, neplánovat a nemyslet na budoucnost, tak bychom přeci nemohli žít. A zkusili jste to? Nejspíš ne, protože vás vaše mysl bude děsit, že se něco strašného stane, pokud nebudete mít plán. Bez plánu se objeví nejistota, strach, panika...A co tyhle emoce opravdu způsobuje? Katastrofické obrazy, které vám vaše mysl nabízí. Tomuhle snu se říká noční můra. Vyzkoušejte The Work a zeptejte se pomocí 4 otázek na to, zda jsou tyhle obrazy pravdivé a do jaké míry ovlivňují váš každodenní život. Obrazů ve vaší mysli se nezbavíte, protože je vědomě nevytváříte. Jsou ale dvě cesty, jak uvidíte vaše obrazy v hlavě: uvidíte je jako film a přijmete je s pochopením a možná i se smíchem, nebo jim uvěříte, vzdálíte se z reality a budete žít noční můru. A někteří z vás stále budou věřit, že tím, že nebudou létat, budou mít více pod kontrolou délku svého života.

Tenhle článek píšu asi třetí hodinu letu, kdy se naše letado stále tu a tam zmítá v turbulencích. Takže pokud ho čtete, přežila jsem Úžasný. (A zítra mě čekají další dva lety směr Praha).

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vladimír Přichystal | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 19:30 | Reagovat

Lucie, díky za pěkný článek. Ať se děje cokoliv, volíme, jestli budeme šťastní, jestli budeme žít naplno, nebo jestli budeme myslet na budoucnost, tedy na něco, co neexistuje. Vypadá to, že dělat to první je jasně lepší volba, ale není to vždycky tak jednoduché.

2 Zdeňka Čermáková | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 19:59 | Reagovat

Ahoj Lucko :) super, že jsi přežila! Napadlo mě u toho tvého článku ,,ach ty naše hlavinky" :) co všechno vymyslí. Fajn večer či den Zdeňka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama