Jak vám můžou dvě hodiny individuálního koučinku změnit život?

20. března 2013 v 22:03 | Lucie |  Inspirace

Dnes se zabývám koučinkem. Pořádám semináře i individuální sezení. Ale jak to všechno vlastně začalo?

Začátkem roku 2011 se se mnou rozešel přítel. Přestože jsme se hodně hádali, četla jsem různé příručky a snažila se náš vztah zachránit. Když přišel po Vánocích s tím, že náš vztah nemá dál cenu, byla jsem v šoku. Byl natolik rozhodnutý, že jsem věděla, že žádné přemlouvání a další rozhovory nemají cenu. Zhroutila jsem se. Žila jsem v Německu, neměla jsem tam moc přátel a většinu času jsem trávila sama. Nebyla jsem schopná jíst ani jít ven. Cítila jsem se jako někdo, kdo právě všechno prohrál. Věřila jsem, že nejsem dost dobrá, krásná a schopná na to, aby mě někdo miloval.

V té době jsem četla knížku od Byron Katie - Měj rád skutečnost. Napadlo mě, že možná někdo pořádá semináře, kde bych se o metodě The Work, kterou Byron Katie popisuje, dozvěděla víc. Našla jsem seminář v Hamburku a to už za dva týdny. Dost mě děsilo vyrazit na seminář do tak velkého pro mě neznámého města. Věděla jsem ale, že něco udělat musím, něco, aby se ta bolest zmenšila. Zamluvila jsem si hotel a vyrazila na seminář. Když jsem tam přijela, vypadala jsem jako troska. Plná bolesti, slz a pocitu méněcennosti. Už víc jak týden jsem jedla dvě piškotové vafle denně, abych měla alespoň nějakou energii. Měla jsem strach, že moje úroveň Němčiny nebude dostatečná, abych všemu rozumněla. Styděla jsem se za svůj přízvuk a bála se mluvit na semináři před lidma. Během prvních pár hodin se mé obavy úplně rozplynuly. Začala jsem se učit metodu The Work, dozvěděla jsem se o tom, co mé myšlenky znamenají a jak na mě v mém životě působí. Ten večer jsem k mému překvapení usínala v naprostém klidu a vafle jsem snědla čtyři. Druhý den jsme každý řešili své téma. Bála jsem se téma s mým přítelem přede všemi zmínit. A tak jsem se zabývala jiným tématem. Stresovou situací, kterou jsem měla tou dobou s mamkou. Na cestu zpátky domů nikdy v životě nezapomenu. Vidím to jako dnes, jela jsem po dálnici tmou a najednou jsem ucítila naprostý pocit klidu a štěstí. V hlavě mi stále znělo, jak je to možné? Nemám přeci žádný důvod se radovat? Dnes vím, že jsem poprvé v životě pocítila pocit štěstí, který vychází zevnitř a nemá s okolním světem nic společného. Bylo to něco úžasného. V ten okamžik jsem věděla, že chci víc. Víc seminářů a víc pocitu štěstí!

Shodou okolností byl za čtyři týdny týdenní seminář The Work. Sliboval, že se podíváme na různá témata v našem životě a budeme mít možnost na nich pracovat a tak změnit náš život. Přesto, že seminář stál jako dovolená na Maledivách, jsem se přihlásila. Byl to úžasný pocit, poprvé v životě dělat něco pro sebe a sama. Už první den na semináři, když jsem se zabývala mým bývalým přítelem a tím, že mě nemiluje, se mi stále objevovalo v hlavě jiné téma. Můj tatínek. Zemřel, když mi bylo deset let. Nikdy jsem kvůli tomu nebrečela. Myslet na něj bylo tak bolestivé, že jsem si to zakázala. Doma bylo téma jeho smrti tabu. Nemám tatínka. To jsem slýchávala často. Asi rok po tom, co umřel jsem se jako dítě začala počůrávat. Mamka mě tenkrát poslala k psychologovi. Praktikovala jsem pak autogenní tréning a to mi pomáhalo. V pubertě jsem se setkávala s různými pocitami úzkosti a s depresí. Moje vztahy s muži byly spojeny s utrpením a se spoustou bolesti, kterou jsem si sama ve svém světě vytvářela.

Ten první den na semináři, když jsem chtěla řešit mého bývalého přítele mi to najednou bylo jasné. Vůbec nejde o něj, jde o mého tatínka, který mě opustil.

Řekla jsem o tom Ralfovi, který seminář vedl. On se zeptal, proč tedy neřeším rovnou mého tatínka. A já jsem odpověděla, že nevím, jestli jsem na to připravená. Ralf mi pak položil zásadní otázku: A jak dlouho chceš ještě čekat? Čekala jsem dvacet let. To se zdálo být víc jak dost. Druhý den si mě Ralf vzal na židli na individuální koučink. Na mém Pracovním listu stálo, že jsem smutná, protože tatínek zemřel. Chci, aby tu byl se mnou, chci, aby mě miloval a potřebuju, aby nikdy neodešel. Ralf mě kladl otázky a já odpovídala. Slzy se mi linuly po tváři a ten obrovský balvan ve mě se začal rozpouštět. Po dvou hodinách jsem byla doslova jiný člověk. Mé pocity nedokážu popsat slovy. Cítila jsem se lehká jako pírko. Ten obrovský balvan, který jsem s sebou vláčela dvacet let byl pryč. Dalších několik dní jsem zažívala naprostou eufórii a zároveň se mi začaly ukazovat další témata z té doby, která zásadně ovlivňovaly mé vztahy v životě. Tímto zážitkem začala moje hluboká transformace. Za pouhé dva roky se v mém životě změnilo tolik věcí! Jsem plná života, mé srdce se otevřelo a mé vztahy s muži jsou úžasné. Všechny semináře a školení mě stály stovky tisíc korun. Nelituji ani jediné koruny a dále do mého vzdělání investuju.

Dnes jsem schopná takovýto zážitek zprostředkovat svým klientům, pokud tomu jsou otevřeni a je pro ně ten pravý čas. Pozoruji naprosté zázraky. Lidé, kteří chodili léta na terapie nebo šli už roky duchovní cestou najednou během dvou hodin uvidí pravdu. Mění se jejich postoj k životu, vztah s partnerem, postoj k alkoholismu, k drogám či ke smrti někoho blízkého. Stále mě udivuje, jak pouhé čtyři otázky můžou změnit život. Jsou přímou cestou k nám samotným a k tomu nádhérnému já, které je uvnitř nás. Přestože si člověk může přečíst knížku od Katie, je individuální terapie nenahraditelným zážitkem. Proto, jestli cítíte, že máte nějakého strašáka v hlavě, něco, co vás opakovaně trápí celý život, i když to je třeba jen vzpomínka, individuální koučink je možnost, jak se na to podívat.

Více o zkušenostech mých klientů najdete na mých stránkách v sekci reference.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama