Jaký je rozdíl mezi zlomenou nohou a zlomeným srdcem?

24. března 2013 v 20:25 |  Vztahy

Za můj život a především za posledních pár let jsem se naučila, že vztahy jsou oblast, ve které zažíváme nejvíce bolesti a zklamání. Když si zlomíme nohu, jdeme k doktorovi, přátelé a rodina se o nás starají, ptají se, jak se nám daří a všichni mají pochopení, že s nohou v sádře zkrátka nemůžete některé věci dělat. Ale co když máme zlomené srdce? Co když nás partner/ka opustí, co když se do někoho zamilujeme a on/ona nás nechce nebo má o vztahu jiné představy, než my? Co když procházíme rozchodem nebo rozvodem? Jdeme k doktorovi? Ptají se nás lidé jak nám je? Jsou tu pro nás? Moje zkušenost z minulosti je taková, že jsem se v takové situaci uzavřela do sebe nebo jsem začala chodit na párty, pila litry alkoholu, kouřila a začala pracovat do pozdních večerních hodin. Nenapadlo mě ,,najít doktora". Když jsem se o mé situaci bavila s ostatními, dostala jsem spoustu rad, jak si to všechno nebrat apod. Dokážete si představit, že by to tak bylo s tou zlomenou nohou? Že by vám lidé říkali, ať si to tak neberete, že právě když si půjdete zaběhat, že se vám uleví? Že přestože by doporučení od doktora bylo zůstat v klidu, že byste každý den chodili dvakrát tolik než když jste zdraví a pak byste se ládovali práškama proti bolesti? A víte jaký je další rozdíl mezi zlomenou nohou a srdcem? Zlomená noha se časem zahojí a často se bez trvalých následků vrátímte do běžného života. Když ale neléčíme zlomené srdce, trvalé následky si neseme s sebou celý život. A co je ještě horší, často si je neseme nevědomky. Naše podvědomí se obrní strategiemi, jak se příště nezranit a zabránit tak zlomenému srdci. A protože si vytváříme bariéry, uzavíráme své srdce a z našeho života odchází láska, radost a naplnění. Začneme to projektovat na partnera a začneme ho vidět jako nedokonalého. Případně jsme ho tak viděli už dříve a řekli jsme si, že nedokonalý partner je lepší než být sám nebo se dočkat zlomeného srdce. Když tu mluvím o zlomeném srdci, nemyslím tim jen partnerské vztahy, ale také naše vztahy s rodiči. Neznám nikoho, komu by rodiče v dětství nezlomili srdce. Někde jste si něco od rodičů přáli, co jste nedostali. Lásku, důvěru, pozornost, ocenění atd. Napadá vás, že to bylo už dávno a že jste se s tím vším už smířili? Napadlo vás někdy, že i když vaše tělo je dnes například 40 let staré, vy jste stále na úrovni malého dítětě, které chce lásku a pozornost? A že k tomu používáte lidi kolem vás? Co se od dětství změnilo je váš pohled na svět a ostatní lidi. Více konceptů o tom, jak by to mělo být. Zatímco jsme si jako děti užívaly života, teď jsme zapadlí ve svých zajetých vzorcích chování a očekáváních.

Vztahy a milovat ostatní takové, jací jsou, je to nejtěžší v našem životě. Proč se tedy zamilováváme? Protože věříme, že ten druhý partner má něco, co my sami nemáme. Že nám dá něco, co si sami dát nemůžeme. Výměnný obchod. Když nám to dává, milujeme ho, když nám to přestane dávat, začneme ho kritizovat a hledat na něm chyby. Háček je v tom, že když se náš partner narodil, neměl v popisu svého života: ,,Budeš svou partnerku/partnera dělat šťastným/šťastnou. To je tvé životní poslání, to je to, proč tady na světě jsi". Není to jeho/její práce! Pokud chcete být ve vztazích šťastní, uvědomte si, že váš partner nemá vůči vám žádné povinnosti. Dokonce vás nemusí ani milovat! Tohle může udělat jen jedna osoba na světě a tou jste VY. Pokud věříte, že by vás váš partner měl milovat, nemilujete sami sebe. Pokud byste milovali sami sebe, neexistovalo by ve vašich vztazích nic jiného než láska. A jak můžete chtít po partnerovi, aby vás miloval, aby věděl jak se to dělá, když to sami neumíte? Jak po něm můžete chtít, aby zaplnil práznotu, kterou cítíte a aby zaplnil váš volný čas? To není jeho práce, ale vaše! Dokud si tohle neuvědomíte, vaše vztahy nemůžou být harmonické. Pokud na můj článek reagujete slovy ALE..., pak ještě nejste připraveni mít harmonické a fungující vztahy. Pokud s vámi má slova rezonují a není tam žádné ALE, pak začněte léčit své zlomené srdce a ve vašich vztazích se začnou dít zázraky.

Chcete zjistit, proč se zamilováváte? Mám pro vás krátké cvičení. Napište si dva seznamy. Na jeden napište vlastnosti, které se vám na partnerovi líbí. Na druhý seznam si napiště, co by vám měl partnerský vztah dát.

1. seznam bude začínat: To, co na partnerovi obdivuji je:

Např. smysl pro humor, pracovitost, nápaditost, spontánnost atd.

2. seznam: Můj vzah by mi měl dát:

Např. lásku, bezpečí, jistotu, podporu atd.

Až to budete mít všechno napsané, otočte první seznam sami k sobě.

To, co na sobě obdivuji, je:

Např. můj smysl pro humor, moje pracovitost, nápaditost, spontánnost...a pro každé slovo najděte tři příklady z vašeho života. Takže např. najděte, tři situace, kde jste projevili svůj smysl pro humor, tři příklady, jak jste pracovití, jak a kde jste spontánní...

Doporučuji vám všechno psát. Účinky jsou nesrovnatelné s tím, než když si to jen řeknete.

Až budete mít první cvičení za sebou, otočte druhý seznam:

To, co bych si sám/sama měl/a dát, je:

Např. láska, bezpečí, jistota, podpora....

A najděte jeden až tři příklady, jak si to v následujícím týdnu můžete dát. Například: Jak si můžu dát lásku? Tím, že pro sebe udělám něco hezkého, tím, že se každý večer před spaním pochválím atd. Jak si můžu dát pocit jistoty? Tím, že když cítím strach, budu s tím pocitem a nebudu se za něj odsuzovat. Řeknu si, že je to normální mít strach. Jak si můžu dát pocit bezpečí? Že se teď v tenhleten okamžik zeptám: Jsem teď a tady v bezpečí? Co je kolem mě, co mi teď právě dává pocit bezpečí? Sedačka, na které sedím, střecha domu, teplo atd.

Jaké by to bylo, kdybyste si všechno, co očekáváte od partnera dali sami? Napadne vás, pak už byste ho nepotřebovali! Dokážete si představit, jaký by to byl vztah, kdybyste svého partnera nepotřebovali a dokázali s ním být pouze, protože opravdu chcete? Jak by vypadaly vaše vztahy, kdyby vám někdo řekl: Jsi úžasná/úžasný! A vy byste v klidu mohli říct: Děkuji, ano JSEM.

Napište mi, jak se po cvičení cítíte. Těším se na vaši zpětnou vazbu!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sarka | E-mail | 22. dubna 2013 v 21:55 | Reagovat

Milovaná Lucko,moje Velké děkuji patří Vám.
Jsem moc ráda,že v době mého zlomeného srdce mě (něco)dovedlo až k Vám na tyto stránky.Děkuji!
Víte,když se člověk začte do Vašich řádků a je"doma",bolí ho srdce a uvědomí si,že si TU bolest způsobil ON sám(moje EGO?neznalost ...nikdo nás to neučil),napíše si Vaše cvičení,což je léčení,je mu najednou líp.
Nezbývá než si věci,které jsem si sama způsobila odpustit,mít se ráda za to jaká jsem, jak jsem žila,co jsem stvořila a začít znovu tvořit.
Je mi 44 let a tak se mám na co zpátky kouknou,zpětná vazba funguje,snad do všech vztahů,at pracovních,rodinných  atd.,ale je tu to ALE...zlomený srdce...proč,protože jsem od svého dětství si přála štastnou rodinu...a ta vlastně není úplná...chybí chlap...
Pracovitá jsem od dětství,za to vděčím rodině tím,že se rodina rozpadla nebylo nic a tak když něco chceš musíš makat!To jsme jako děti slýchali"bez práce nejsou koláče"a tak pracuj a budeš taky mít.Jak je možný,že mám stvořený dvě děti,majetek,ALE štastná rodina tu není...???každej můj vztah skončil na jedný jediný věci a to byla zodpovědnost těch druhých vůči:Mě,já chtěla zodpovědnost po těch druhých.Já jí skutečně mám,proto je tu vychovanej prvorozený syn 23 let(ukončená studia co si zvolil)materiál,který na samém začátku nebyl,začala jsem podnikat,vydělala kopec peněz a z toho se stalo zázemí pro rodinu,druhého syna(5 let)mám ze vztahu,který se opět rozpadl...chtěla jsem zodpovědnost a tak radši odešel.
Začínám se věnovat znovu mému podnikání,přichází můj bratr a tak to dáme spolu do pořádku,to byl náš cíl,nabídla jsem důvěru,finance i práci.Chtěla jsem zodpovědnost.
Po pár měsících je skutečností,že můj bratr je nezodpovědný a já se cítím podvedená.  
Moje nová známost(po 2 letech bez vztahu) končí po 4 měsících opět,chtěla jsem to stejný,no a když,bylo na druhé straně ticho tak  jsem odešla a nikdo mě nepostrádá.To jen já měla srdce na cáry!
Lucko,už asi tušíte...jednou z mých charakterových vlastností je,že "dávat znamená víc než brát"a tak jsem se rozdala...srdce zlomený na cáry,účty na nule a nikde nic...proč tu jsem a jakej to má všechno význam???jakej smysl???už babi mi říkala"jo holka s láskou a pravdou do prdele dojdeš"...no,někam jsem došla.
No a jestli jste to Lucko dočetla až sem díky Vašemu jednoduchému cvičení(prošla jsem spousty vzdělávacích kurzů,porozumění,komunikace,konstalace,různě duchovně založené sedánky atd.kopice litertatury)ta JEDNODUCHOST mi otevřela OčI.Koukej,všechno je oukej!až na jedno ALE,zodpovědnost SAMA za SEBE.Já snad nikdy neviděla SEBE,a to není sobeckost je to nutnost.Když jsem si na základě Vašeho cvičení rekapitulovala svou minulost,nebylo mi ze sebe pěkně(vede to hodně do hloubky,dostanete se až do dětství a tam někde se to stalo...),odpuštění je namístě a uzdravovat se začíná moje srdce.
Mám radost,že Vám to můžu napsat Vaše práce má smysl,naplnila jste jedno lidský srdíčko vírou v SEBE. :-)
Přeju Vám hodně radosti ve Vaší smysluplné práci.
S láskou k Vám Sárka

2 Lucie Nováková | Web | 23. dubna 2013 v 21:06 | Reagovat

Milá Šárko,
děkuji za tvůj komentář. Moc si toho vážím. Nemám co dodat. Vše bylo řečeno. Jste skvělá! Všechno, co vidíte ve mně jste vy! :-) Naplnit jedno lidský srdíčko je víc, než jsem si před pár lety dokázala představit! Přeju vám další hluboké poznatky a zážitky na vaší cestě! Tady je můj facebook, kde najdete další zajímavé informace. https://www.facebook.com/Coachingbylucie
S láskou, Lucie

3 sarka | E-mail | 26. dubna 2013 v 8:04 | Reagovat

Milá Lucko,
moc se těším až Vás poznám osobně.
Děkuji za Vaše vyjádření ke mě.
Sleduji Vaše příspěvky a komentáře jste skvělá.Každý den si s Vámi potvrzuji,že to co dělám je správě,konečně jsem začala a tak jako Vy začínáte psát svojí první knihu,já dělám svoje první kroky do zatím nepoznaného světa,svět který tu je a bude jen já už nejsem jeho objetí.Jsem strůjcem svého štěstí.
Já vím,vše bylo tolikrát řečeno,napsáno,ale pochopit tuto jednoduchost žit jí možná jen udělat ten první krok!
Děkuji Vám já vykročila.
                 S láskou Šárka

4 Lada | E-mail | 22. února 2014 v 23:31 | Reagovat

Luci děkuji, krásné :-). Ani jsem si nemusela  odpovídat na otázky, vše mi naskočilo samo. Krásně jsi to rozebrala, popsala. Dávám si tolik lásky, že ji od nikoho nevyžaduji. Určitou dobu mi ovšem tu lásku lidé dávají a hodně :-), je to asi tím, že ji dáván já sama sobě, aniž si to uvědomuji. Krásné, moc díky Lada.

5 Dana | 6. září 2014 v 21:02 | Reagovat

úžasné a pravdivé..od A do Z.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama