Nejkrásnější pocit

2. dubna 2013 v 13:59 |  Inspirace

"Tam, kde bude tvůj poklad, bude i tvé srdce," řekl Alchymista... Právě když se chystal vstoupit na jednu dunu - a teprve v té chvíli - mu srdce pošeptalo: dávej pozor na místo, kde se rozpláčeš. Protože na tom místě jsem já, a tam je tvůj poklad. Když pak krátce nato vystoupil na vrchol duny, srdce mu poskočilo. V záři měsíce se uprostřed pouště velebně a slavnostně tyčily egyptské pyramidy. Santiago padl na kolena a rozplakal se. Děkoval Bohu, že uvěřil ve svůj Osobní příběh..." P. Coelho, Alchymista

Neznám krásnější pocit, než ten, když se vám splní váš sen. Když to, o čem jste dlouho snili, právě prožíváte. Poprvé jsem tento neuvěřitelný pocit naplnění, eufórie a štěstí zažila v sprpnu 2012, když jsem vystoupila v Barceloně na Las Ramblas z metra. Uviděla jsem sochu Kryštofa Kolumba a do očí mi vyhrkly slzy.

Žila jsem tři roky v Německu, v menším městě, kde jsem pracovala pro mezinárodní společnost. Město je známé tím, že tam věčně prší a lidé jsou uzavření. Když řeknu samotným Němcům, kde jsem bydlela, vyvalí na mě oči a zeptají se, jak jsem se tam dostala. Mělo to ale jednu obrovskou výhodu. Když totiž v takovém městě tři roky přežijete, můžete pak bydlet kdekoliv na světě. Co vás nezabije, to vás posílí. Sice jsem po třech letech stresující práce a samoty skončila vyhořením a sáhla jsem si na dno, přesto to ale byla úžasná zkušenost.

Mým snem bylo odjakživa žít u moře. Tento sen se znovu a znovu ozýval a já ho ignorovala. Můj třetí rok v Německu byl turbulentní. Začal rozchodem s mým přítelem a pokračoval prvními semináři The Work. Čím více jsem absolvovala seminářů, tím více jsem se po návratu do mého ,,normálního" života cítila, jako že jsem ve špatném filmu. Protože jsem neměla čas vidět mé přátele v Čechách, jednoho dne jsem se rozhodla, že je pozvu na společný víkend do Barcelony. Byla jsem tenkrát několikrát v Barceloně na služební cestě a vždycky se mi tam moc líbilo. Když se k tomu přidaly moje nejlepší kamarádky, byl to víkend plný legrace a užívání si života. Jeden den jsme seděly naproti bazilice Sagrada Familia a já se svým kamarádkám svěřila se svým snem. Chtěla bych bydlet u moře, někde, kde svítí slunce. A tak jsme si představovaly různé země a zvažovaly pro a proti, když v tom jedna z mých kamarádek řekla: A co tady??? Rozhlídla jsem se okolo sebe a cítíla teplo u srdce...,,Hmmm, tady by to bylo super!" Jako by se tenkrát něco změnilo a rozhodla jsem se žít v Barceloně. Začala jsem se učit španělsky. Měla jsem tenkrát zajímavý pracovní projekt v Barceloně a tak jsem si slibovala, že bych mohla přejít v rámci společnosti. Z projektu ale do dvou měsíců sešlo a tím pádem takhle možnost padla. Dva měsíce poté jsem zažila syndrom vyhoření a dala výpověď. Vůbec jsem nevěděla, co s mým snem bude. Chtěla jsem pryč z Německa, chtěla jsem někam odcestovat. Tenkrát jsem přemýšlela o Asii. A opět se ozvala moje kamarádka, která mi navrhla, abych jela někam, kde se mluví španělsky. Napadla mě Kostarika! Nikdy jsem tam nebyla, jen jsem slyšela, že to tam je hezké. Podívala jsem se na první video na internetu a bylo rozhodnuto. Krásná příroda, fajn lidi a slunce!

Po návratu z Kostariky jsem vůbec nevěděla, co se bude dít dál. Jak to udělám, abych mohla být v Barceloně? Nakonec jsem se přihlásila na kurz koučování, který trval tři měsíce. Peníze na něj jsem si půjčila. Koupila jsem si jednosměrnou letenku a těšila jsem se na to, co bude. Spoustu lidí se mě ptalo, proč Barcelona a co tam budu dělat. Moje odpvěď byla, že kurz koučování. Co se nestalo, v den mých narozenin, dva týdny před odletem jsem dostala email, že kurz byl pro nedostatek uchazečů zrušen. A co teď? Teď už nebyl žádný důvod odletět. Přesto mi něco říkalo, ať do toho jdu. Je to přeci můj sen!

A přesně ten pocit, když cítíte pocit štěstí, který vychází z hloubi vašeho srdce, když se vám do očí hrnou slzy dojetí...ten jsem po mém příletu do Barcelony poprvé v mém životě prožila. Měla jsem neuvěřitelné štěstí s apartmánem, ve kterém jsem bydlela a s lidmi, které jsem potkala. Z finančních důvodů jsem se rozhodla pronajmout si jen pokoj a sdílet tak byt s dalšími 4 lidmi. Přestože to někdy bylo těžké, zažila jsem úžasné věci. Když jsem se procházela sama těmi starodávnými ulicemi, když jsem se proháněla na kole a ovíval mě mořský vítr nebo když jsem nedělní odpoledne trávila na pláži, byly to pro mě nejkrásnější pocity v mém životě. A co bylo zajímavé? Že jsem byla sama. Sama se sebou a se svým snem.

Nejdříve jsem si chtěla hledat nějakou práci, ale nakonec jsem se rozhodla, že když prodám své auto, které tou dobou stálo v Čechách, budu mít dost peněz na to, abych se začala věnovat jen koučinku, rozjela moji internetovou stránku a realizovala mé další nápady ohledně mého podnikání. Legrační bylo, že jsem neuměla španělsky a většina Španělů neuměla anglicky. Všichni lidé tu ke mně byli přátelští a zvali mě mezi sebe na jakoukoliv akci. A já tam vždycky seděla, vychutnávala si ten okažik a pozorovala lidi okolo. Brzo se o mě začalo říkat, že jsem sympatická a působím velmi šťastně. V komunikaci beze slov jakoby bylo vše ještě víc jasné. Ani ne za měsíc za mnou přišla známá známé a poprosila mě, jestli bych neudělala seminář The Work v jejích prostorách. Sehnala překladatele, sehnala lidi a já si tak úplně nečekaně vydělala moje první peníze, které jsem okamžitě utratila za letenku do Ameriky.

Teď, pět měsíců poté, jsem se do Barcelony vrátila. A znovu přišel ten úžasný pocit splněného snu. Tenhle pocit mě žene dál. Připomíná mi to úryvek z Alchymisty od P.Coelho, kterým jsem svůj článek začala. Tvůj sen najdeš tam, kam tě vede tvé srdce. Nemusí to mít logiku a lidem okolo tebe to nemusí dávat smysl. Mé srdce mi říká, přesto, že Barcelonu miluješ, tvoje cesta pokračuje dál a čekají na tebe další sny! Mé srdce mi říká, abych tu strávila jen měsíc a pak se vrátila do Čech. A já nevím proč...Musí to být něco úžasného, co přijde!

Jedním z mých životních poslání je inspirovat vás, že sny se mohou stát skutečností. A i když ta cesta může být klikatá a někdy se to zdá jako procházka černým lesem, za ten pocit na konci to stojí! Jeden splněný sen vám dává chuť do dalšího. Život se stane hrou a nekončícím dobrodružstvím! Pro všechno nové, musí však to staré odejít a uvolnit tak místo. Jistota neexistuje. Pokud ve vašem životě jistota převládá, je to cena, kterou platíte za život, který by byl podle vašich snů. Je na vás zvážit, zda to není cena příliš vysoká. Nebylo by krásné z tohoto světa odcházet s pocitem, že jste ŽILI své sny?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana | 6. dubna 2013 v 21:36 | Reagovat

Nádherný text, naprosto souhlasím. Posledních pár dní, týdnů řeším otázku peněz a svých snů... hrozně jsem si přála tančit street dance ve skupině, ale tíží mě problém peněz, protože jsem studentka vysoké školy. Už jsem se ale odhodlala, tento problém prostě jednoduše zahodit a začít si to všechno kolem užívat :-) v pondělí jdu na první hodinu do tanečního studia a nemůžu se dočkat... věřím, že přijde pocit naplnění a radosti, který mě bude provázet i po další týdny, kdy si  začnu plnit i své jiné sny..

Děkuji Luci za inspiraci :-)

2 Lucie Nováková | Web | 6. dubna 2013 v 21:55 | Reagovat

Děkuju za sdílení tvých zkušeností! Radost a pocit naplnění v nás přitahuje zázraky. Když se člověk nebojí skočit do budoucnosti bez jistot, vše se otočí a věřím, že přijdou i peníze nebo zajímavá nabídka na to, jak k nim přijít :-) Gratuluju ti a přeju ti hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama