Muž, který se styděl za to, že miluje květiny aneb cesta za snem

23. září 2013 v 10:11 |  Inspirace
Při cestování většinou přespávám v hostelech. Nejen že to je cenově výhodné, když cestujete sami, ale především potkáte zajímavé lidi. Vyslechla jsem si desítky příběhů lidí, kterým se na Hawaii změnil život. Například jeden muž z Kalifornie, který na Hawaii přiletěl se svoji rodinou, se při zpáteční cestě rozhodl, že do letadla nenastoupí. Cítil se na jednom z ostrovů tak doma, že zkrátka zůstal. Vyprovodil rodinu, zamával jim a rozhodl se hledat práci, aby se tu uživil. Přestože celý svůj život hrál profesionálně hokej a vydělával spoustu peněz, rozhodl se změnit všechno. Během pouhých dvou týdnů na Hawaii dostal práci hlídače supermarketu. Bylo úžasné ho pozorovat, jak mu září oči, když vypráví o své práci. Jaké lidi tam potkává, jak může být celý den na čerstvém vzduchu a jak si vydělá dost peněz na to, aby si brzy pořídil auto a mohl se po ostrově volně pohybovat.

Potkala jsem také muže, který se rozvedl a rozhodl se vrátit na Hawaii, odkud pocházel. Své poslední peníze utratil za letenku. Lidé mu říkali, že se zbláznil a že riskuje. A on měl opravdu strach! Uvědomoval si však, že to musí zkusit. První týdny na ostrově Hawaii zatřásly jeho životem. Při každodenních procházkách si uvědomil, jak moc v minulosti ubližoval lidem okolo sebe svým křikem. A jak tím také ubližoval sám sobě. Věděl, že si musí odpustit, aby našel vnitřní klid. Přišel na to, že jeho srdce touží po tom pomáhat lidem. A tak se přihlásil do kurzu péče o autistické děti. Začal pracovat jako dobrovolník, aby si vydělal na ubytování a jídlo. Rád
fotil, tak si přivydělával i jako profesionální fotograf. Při focení si uvědomil další věc. Že celý život sám před sebou skrýval, kdo vlastně je a že mu to velmi ublížilo. Miluje kytky! Je to jeho vášeň. Styděl se o tom mluvit, protože to pokládal z slabost. A až na Hawaii se své vášni otevřel a začal jí žít!
Podobných příběhů je spousta. Někteří lidé tu poprvé v životě zažijí takovou otevřenost a srdečnost ostatních lidí, že jsou překvani tou svoji vlastní. Zažijí tu, že všechno má svůj přirozený řád a že není kam spěchat. Prioritou je užívat si života! Uvědomí si, že naším hlavním posláním je žít na této zemi jako v nebi. Ve vnitřním klidu a lásce. Na to je Hawaii to pravé místo.

Když jsem začala cestovat, často mi lidé říkali, že se snažím před něcím utéci. Ten pocit jsem nikdy neměla, ale když jsem se na to zaměřila, tak jsem nějaké věci našla. Například počasí. Miluji slunce! Naplňuje mě energií, podporuje moji tvořivost a můj plný potenciál. Jako malá jsem hodně času trávila s rodiči na horách. Pamatuji si jako dnes, jak jsem byla po hodině lyžování zmrzlá. Nohy i ruce mě zábly tak, až to bolelo. Přesto mám zimu ráda. Zimu se sluncem. A takových dní v České republice není tolik! Když budu upřímná, preferuji teplo. Mé tělo miluje ležet v teplém písku, nechat se ovívat větříkem a poslouchat příboj. Před rokem jsem se tedy rozhodla následovat své touhy a přestěhovat se do Barcelony! A opravdu, můj život se tím změnil. Okolním životem, sluncem a mořem! Objevila jsem své vlastní kvality, o kterých jsem nikdy nevěděla, že je mám. Nemusí to být každého cesta, důležité je si uvědomit, že je to má cesta! Miluji krásná místa a cítím se jimi přitahována. Proč se tedy nerozhodnout v jednom z takových míst žít? Následovat svoji vášeň! Moje nejlepší kamarádka často říká, že život je jako menu. Vybíráme si různá jídla, různé zkušenosti. A proč si tedy nevybrat to jedno jídlo, které nám nejvíce chutná? Proč si vybírat jídlo, o kterém nám někdo řekl, že je zdravé nebo jídlo, které si dávají ostatní a nebo jídlo, které už známe a je pro nás průměrné?

Hawaii je plná zeleně, krásných barevných květin, teré vás omámí svou vůní. Počasí je tu celý rok stejné. Kolem 25 C. Vždy vane mírný vánek, není zde tím pádem takové teplo, jako v Evropě. Když jsem tu poprvé, měla jsem jednoho dne krátce před odjezdem vizi. Seděla jsem na pláži a v tu chvíli jsem se viděla, jak mám dům na Hawaii a pracuji tady. Dost mě to vyděsilo a obraz jsem se snažila rychle zahnat. Rozhodla jsem se přeci žít v Barceloně a především v Evropě! Vše je tak blízko a mám Evropu ráda. Až do druhého dne jsem se moji vizí nezabývala. Ten den jsem ale potkala české turisty na pláži. Dostala jsem se na tu pláž úplnou náhodou. Původně jsem chtěla jít na výlet, ale nenašla jsem tu správnou odbočku. Začali jsme se bavit o životě tady. Ten den byl zvolen Miloš Zeman prezidentem. Diskutovali jsme o politice a dalších věcech. Vše se z Hawaiie zdálo být tak vzdálené. Jako jiná galaxie! Vyprávěla jsem také o tom, jak jsem prožila syndrom vyhoření. A z konverzace najednou vyplynulo, že jeden z mužů prošel podobnou zkušeností. Najednou řekl: Hawaii by bylo skvělé místo na to, aby tu člověk změnil život! V Evropě se zdá být vše jiné než tady. Na Hawaii člověk okamžitě vidí jiné hodnoty. V tu chvíli mi to došlo! To je to, co chci dělat! Mé srdce jakoby tím uvědoměním pocítilo pohlazení. Do očí se mi nahrnuly slzy. Okamžitě jsem si vzpomněla na citaci z Alchymisty od P. Coelha: ,,Tvůj poklad najdeš tam, kde bude tvé srdce". Vzpomněla jsem si, jak se poutník rozplakal, když uviděl pyramidy a na tom místě začal kopat svůj poklad. Přestože mě moje mysl děsila a slyšela jsem: Jak to uděláš? Život na malém ostrově? Bude tu nuda, budeš na druhé straně světa. To je to, co chceš? A zároveň jsem cítila, že je mé srdce šťastné! Nechala jsem to tak být. Vrátila jsem se do Čech a oznámila mé rodině, že chci žít na Hawaii. Nevím, kdy, ale vím, že je to touha mého srdce. Doma jsem si udělala malý oltářek, na kterém jsem měla předměty, které jsem si z Hawaiie přivezla. Každý den jsem se na něj dívala, abych na svůj sen nezapomněla.

Odjela jsem do Barcelony a zbalila si věci, které jsem tam měla. Nevěděla jsem, co bude dál, ale cítila jsem, že to musím udělat. Tahle perioda byla za mnou. Se slzami v očích jsem se loučila s lidmi, se kterými jsem tak ráda trávila čas a s místy, na které jsem tak ráda chodila! V Čechách jsem začala pořádat semináře The Work a také za mnou začali chodit klienti na individuální sezení. Věděla jsem, že pro mě kancelář nemá smyls. Nebavilo by mě tam celý den sedět. A tak mé koučinky probíhají přes Skype a funguje to skvěle pro obě strany. Celých těch 8 měsíců v ČR běželo vše určitým řádem a můj sen o Hawaii dřímal. Až jednou v létě jsem uslyšela kapelu, která hrála hawaiijskou písničku. Znovu se mi do očí vlily slzy a můj sen byl zpátky. Musím odjet na Hawaii! Bylo to jasné!

A tak jsem tu. Bez plánu a bez očekávání. Nechávám energii ostrova, aby mě vedla cestou, kterou mám jít. A jak se toto nejlépe dělá? Poslouchám své srdce, svoji intuici. Když mi říká abych někam šla nebo jela jinou cestou, udělám to. Nechávám se zkrátka vést. Můj život bude vždy naplněn cestováním, protože to je moje cesta. Pochopila jsem, že nikdy nebudu celý rok na jednom místě. Budu vždy v pohybu. Každopádně je krásné mít místo, kam se člověk může vždycky vracet. A to je pro mě dům mojí maminky v České Republice. A doufám, že brzy to bude i můj dům na Hawaii, na ostrově Kauai. V únoru roku 2014 tady na Hawaii pořádám první seminář. A kolik lidí se celkem přihlásí, to nevím a ani to není důležité. Jisté je, že se jeho účastníci vrátí domů s úplně jiným pohledem na život a především na sebe sama. Vím, že jsem potřebovala čas k tomuto kroku, abych se naučila zvládat nové situace. Abych se naučila mít sama sebe ještě více ráda! A teď jsem připravená!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama