Nalezení Bohyně

20. dubna 2014 v 20:46 |  Inspirace
Jak se může v ženě zrodit Bohyně a jak se tím změní její život?

Povyprávím vám o zrození mé Bohyně zcela nečekaně jednoho dne září roku 2013 na krásné pláži magického ostrova Kauai.

Při svém putování po Kalifornii jsem potkala úžasného muže. Potkali jsme se náhodou díky mé kamarádce. Žil v dřevěném srubu národního parku Yosemite. Nejen že byl krásný, ale byl ztělesněním dokonalé lásky. Byl odvážný, nezávislý, mužný a romantický. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. Nabídnul mi, že mě provede parkem. Připravil svačinu na cestu a vyrazili jsme. Jeho nejoblíbenější horou byla El Capitan. Posadili jsme se do trávy a zírali na tu majestátnou horu. Z ničeho nic se nade mě naklonil, přitáhnul si mě k sobě a začal mě líbat. Můj zážitek z národního parku tak nabyl zcela jiné podoby! Večer mi uvařil večeři a pak jsme pozorovali noční oblohu. Nikde na světě jsem neviděla tolik hvězd! Připadala jsem si, že mi je znovu 15 let! Spali jsme u krbu. Při prvních paprscích světla se mi vybavil verš z Romea a Julie - ten o svítání, kdy se Julie musí s Romeem rozloučit: ,,To není světlo denní, vím to, vím; toť vzdušná zář, již slunce vydechlo..." Najednou se celý předešlý večer zdál být jen snem. Rozloučili jsme se a já pokračovala na své cestě po Kalifornii a za pár dní jsem odlétla na Hawaii. Poprvé jsem navštívila ostrov Big Island, který je domovem Bohyně Pélé.

Když jsem se jednoho večera dívala do nitra aktivního vulkánu, ve kterém se vařila láva, cítila jsem, jak se vaří i emoce ve mě. Přála jsem si s ním znovu být. Měla jsem pocit, že bych s ním mohla strávit zbytek života. Poprosila jsem Bohyni Pélé, aby mi pomohla celou situaci nějak vyřešit. Aby mě zbavila té bolesti z nenaplněných vztahů. Sehnula jsem se a pod nohama mi ležel lávový kamínek, na kterém byl symbol klíče. Pochopila jsem, že si ho mám vzít s sebou, že mi pomůže najít cestu k mému srdci. Přestože podle legendy se lávové kamínky nemají odvážet, jinak člověka postihne smůla, věděla jsem, že tohle je kamínek pomoci, protože jsem o ni požádala.

Ten večer jsem si sedla k počítači a poslala mu email. Stálo v něm, že ho miluji a že mám pocit, že bych s ním mohla strávit zbytek života. Nechápu, kde se ve mě tato odvaha vzala! Ale už když jsem ten email odeslala, ulevilo se mi. Ať už bude odpověď jakákoliv, sdílela jsem s ním mé city, otevřela jsem své srdce někomu, koho vůbec neznám a udělala jsem něco bláznivého! A to byl pro mě nejdůležitější krok!

Mezitím jsem letadlem přelétla na můj domovský ostrov - Kauai. Odpověď nepřicházela a já se nemohla ubránit myšlenkám na něj. Vzpomínala jsem na to, jakým způsobem se ke mě choval, poprvé v životě mě napadlo: jako k Bohyni! Opečovával mě jako květinku. V každém pohledu a každým slovem se mnou sdílel, jak mě obdivuje a jak jsem krásná. Díval se na mě svýma zelenýma očima a já měla pocit, že jsem v pohádce. Jednoho dne seděla na pláži s výhledem na horu, které se říká Spící Bohyně. Je to velmi posvátné místo. A tam mi to došlo! Proto jsem z něj byla tak vedle! Choval se ke mě jako k Bohyni a to já sama nedokážu! Toto zjištění mě šokovalo! Došlo mi, že to, co jsem k němu cítila bylo zamilování se do způsobu, jakým se mnou zacházel, ale ne k jeho osobě jako takové. Jak by to také bylo možné, když ho vůbec neznám? A další myšlenky následovaly: Jak je to možné aby mě on viděl jako Bohyni, když já se tak nevidím!? Zadívala jsem se na horu přede mnou a v tichosti pozorovala její majestátnost. Tato hora mě fascinovala od prvního dne, co jsem ji zahlédla a magicky mě přitahovala. A najednou jsem pocítila příval energie. Hora Spící Bohyně mi říkala: ty a já jsme jedno! Není mezi námi žádný rozdíl. Naplnil mě pocit štěstí. Jako bych nalezla to, co jsem vždy hledala. Nestačila jsem se divit! Jak se to stalo? Nechápala jsem. Jak je možné, že jsem jejímu poselství porozuměla? Vždyť je to hora!

V ten okamžik se ve mě něco navždy změnilo. Začala jsem se cítit tak sebejistá, krásná a moudrá, jako nikdy v životě! Měla jsem pronajatý pokojík v jednom krásném domě. Když jsem se vrátila z pláže, majitelka mi oznámila, že mě přestěhují do vlastního bungalowu s terasou, venkovní sprchou a vířivou vanou s výhledem do zahrady! Byla to nádhera! Samozřejmě to bylo za stejnou cenu. Bungalow byl volný, protože hosté co měli přijet, nepřijeli. Úžasné místo pro Bohyni! Hned po příchodu jsem si napustila vanu a rozsvítila svíčky. Venku zpívali ptáci a šumělo listí okolních tropických rostlin. Lůžko pro Bohyni bylo pokryto bílým povlečením s ručně vyšívanými květy.

Od toho okamžiku jsem se sebou začala zacházet jako s Bohyní. Každý další den jsem si říkala, co by dělala takové Bohyně? Šla by se projít. V hlavě mi znělo: měla bys ale pracovat! Má tyhle myšlenky také Bohyně? Ta přeci nepotřebuje peníze. Ví, že její bohatství je v jejích schopnostech a že si zaslouží žít v hojnosti! Vždy dostane nějaké dary za své skutky, které vykoná, nebo že jí peníze zkrátka přijdou. Má neomezené zdroje. Jejím posláním je, aby pomáhala ostatním svými magickými silami a rozdávala lásku. O nic jiného se nestará. Vlastně pracuje kamkoliv jde. Mluví s ptáky, s vlnami oceánu, se sluncem i s věterem! Ti jí říkají své moudrosti a ona s nimi sdílí svá přání a ptá se jich na otázky, které ji trápí. Bohyně si zaslouží rozmazlování. Jí dobré a zdravé jídlo. Květiny se předhání, která z nich bude moci zdobit její krásné vlasy. Když Bohyně jedná s lidmi, má na vědomí, že je Bohyně. Jako Bohyně se narodila. Nemá o tom pochyby. Je vlídná, milující a je si vědoma své hodnoty. Muži ji obdivují. Je to ona, která si vybírá, se kterým z nich stráví noc nebo se kterým bude žít. Nikdy to není obráceně. Bohyně si může dělat co chce. Neexistují žádná pravidla, podle kterých by se musela řídit.

A tak jsem několik dní žila život Bohyně. Často si přejeme, aby nám tento pocit vydržel věčně! Už ho nikdy nechceme ztratit. To se ale díky událostem v našem životě nedaří. V každé situaci máme spoustu myšlenek a pokud je bereme za pravdivé, jednoho dne nás opět převálcují a my jim uvěříme. Nejsi dost dobrá, tohle sama nezvládneš, abys byla krásnější, měla bys zhubnout, teď jsi udělala chybu, tohle bys měla vědět...atd. I když tento stav, stejně jako jiný, opět odejde, můj život se po objevení Bohyně změnil. Vše, co jsem dělala, provázela sebedůvěra, práce mi šla od ruky, má kreativita ožila, lidé více a více vyhledávali mou moudrost a muži v mém okolí se ke mě začali chovat kouzelně. Hráli mi na bubínek, zpívali mi, nosili mi kytičky a zkrátka se mnou začali zacházet jako s Bohyní!

Zvu vás, abyste vyzkoušely mé cvičení. Několik následujících dní si ,,hrejte" na Bohyni. Když se ráno probudíte, vzpomeňte si, že jste Bohyně. Když půjdete do koupely a budete se dívat do zrcadla, dívejte se na sebe jako na Bohyni. Když budete řídit nebo stát v plné tramvaji, řekněte si: ,,Jsem Bohyně." Říkejte si to při každé činnosti, kterou během dne budete dělat. Když se nebudete moci rozhodnout, zeptejte se: co by udělala Bohyně? Ostatní o tom nemusí vědět. Důležité je, že vy to víte! Jako malé jsme si hrály na princezny a připadalo nám to úplně běžné. Proč si tedy teď nezahrát na Bohyni? Pokud se vám to těžko představuje, pak si vyberte Bohyni, kterou znáte z filmů nebo z knížek. A buďte jí!

Tajemství je v tom, že když tento stav jednou zažijeme, můžeme se k němu kdykoliv vrátit. I když na pár dní takzvaně ztratíme rovnováhu, je mnohem snadnější ji najít. Protože už víme, jaké to je být Bohyní! A tak se v nás Bohyně může zrodit znovu a znovu….! Je v nás už navždy!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucie Nováková | Web | 20. dubna 2014 v 20:54 | Reagovat

Na Facebooku můžete sledovat mé fotky a další poselství z Hawaiie: https://www.facebook.com/Coachingbylucie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama