Jak poznáte, že je to ten PRAVÝ?

23. února 2015 v 4:13 | Lucie |  Vztahy

Odpověď je velmi jednoduchá! PODLE TOHO, ŽE VÁS BUDE VYTÁČET K NEPŘÍČETNOSTI! Bude vám říkat věci, které jste už nikdy nechtěli slyšet a od kterých jste navždy chtěli utéct! Ve vztahu se budou opakovat přesně ty vzorce, které jste oba dva už tolikrát prožili! Jak to vím? Nedávno jsem měla debatu na toto téma s mými přáteli. Oba dva toho za život již hodně vyzkoušeli a čekali na toho pravého až do svých 40 let. Až se potkali! Oba z nich tvrdí, že zažívají vztah svých snů a že se jim splnily veškerá přání v této oblasti. Jejich vztah mě dojímá, kdykoliv mi něco vypráví a když je vidím dohromady, je radost je pozorovat! Oba dva jdou intenzivní cestou seberozvoje a ovládají různé techniky, jak na sobě pracovat. Vypadalo to tak ideálně, až jsem se jednou mého kamaráda zeptala, jaké to opravdu je? Odpověděl mi velmi upřímně: ,,Tolik bolesti ve vztahu jako s mou ženou jsem nikdy nezažil! Umí mě zranit v těch nejcitlivějších místech! Už tolikrát jsem si balil kurfry!" Ale nikdy od ní neodešel. A o tom to je. O závazku být spolu a ochotě dívat se na naše emocionální zranění - která nepramení od partnera, ale jsou v nás už ode dávna. Někdo by řekl od dětství a možná to je ještě od dob našich předků a prapředků. Kdo ví. Neseme si to v buňkách našeho těla.

Nechci tady mluvit o tom, že tohle je PRAVÁ LÁSKA. Podle mého názoru je pravá láska úplně něco jiného. Láska je to, čím jsme a z čeho jsme se narodili. Je to pocit klidu, vnímání přítomného momentu a pocitu naplnění - toho, že právě v tento moment nám nic nechybí. Cítíme se v bezpečí a spokojení. Tento pocit nemá se vztahem k ostatním lidem nic společného. Ano, můžeme ho prožívat i ve vztahu k ostatním, ale prožíváme ho (někdy s větším vypětím, někdy s menším) i když jsme sami. Já jsem například dnes prožila takový okamžik v obchodě s potravinami. Pocítila jsem takový příliv lásky tím, že jsem našla potraviny, které jsem dlouho nemohla sehnat a k tomu uslyšela z rádia mou oblíbenou písničku. Ano, tak málo mi stačilo, abych byla na okamžik zamilovaná! A pak moje mysl přešla do budoucnosti v myšlenkách na to, co budu vařit a tím jsem se zase od tohoto okamžiku vzdálila.

Měla jsem ve vztazích zlomené srdce už snad stokrát! Zároveň mám v sobě něco, co mě žene do romantických vztahů naplno! Nevím co to je. Možná touha po dobrodružství. Díky této části mě, jsem v mém životě zažila tolik dobrodružství, o kterých si možná někteří mohou nechat jen zdát! Již od střední školy jsem neustále potkávala muže, kteří se mi dvořili. Na táboře jsem měla toho nejhezčího kluka! V mém životě jsem měla několik (4) dlouhodobých vztahů. Nejdelší z nich trval 6 let. Vždy pro mě byly bolestivé a moc jsem se trápila! S jedním velkým rozdílem oproti současnosti: neuměla jsem s tím tenkrát pracovat a myslela jsem si, že musím potkat jiného muže, aby se tím mé problémy vyřešili. To vše se změnilo v jeden okamžik. Žila jsem tenkrát v Německu a měla už přes rok vztah. Přes krásné chvíle, které jsme společně prožívali, byl opět plný bolesti. Přesně si pamatuji ten moment, když ve mě něco přecvaklo a já si řekla! A dost! Už nechci trpět! Z krabice jsem vytáhla mé deníčky, které jsem si dříve psala. A co jsem v nich našla? Popisovala jsem tam stále to samé dokola. Jedno s jakým mužem jsem byla, odehrávalo se to stejné drama. V tu chvíli mi to došlo! Jediný, kdo ve vztazích byl stejný jsem byla já! Já jsem byla ta, která musí něco změnit! Otevřela jsem dveře změně! Další den přišla kamarádka s knížkou, která mi změnila život! (V překladu z němčiny - Miluj sama sebe a je jedno koho si vezmeš!) Dostala jsem odpovědi na všechny otázky! Poslední dílek skládačky bylo: ale jak na to? A tím by byla metoda The Work a knížka Měj rád skutečnost od Byron Katie. Našla jsem ji v doporučené literatuře zmíněné německé knížky).

Od té doby jsem samozřejmě procházela dalšími vztahy, i když žádný z nich nebyl dlouhodobý. Jak jsem na sobě pracovala a odstraňovala bariéru, kterou jsem si za ta léta vytvořila, která mě chránila, tak se mé srdce stávalo zranitelnějším. Říkala jsem si, když jsem teď více zranitelná, tak jistě přijde někdo, kdo mi mé srdce nezlomí! Jako odměna! To je však iluze. Vždy přišel někdo, kdo mi mé srdce zlomil vejpul! Bylo to o to horší, protože jak jsem se otevírala novým dobrodružstvím a lásce sama k sobě, přicházeli úžasní muži! Nejen ještě krásnější, ale také vědomější, romantičtější, svobodnější a zkrátka velmi zajímaví muži se zajímavým životním osudem. Všichni se ke mě chovali jako k bohyni, což reflektovalo mou sebelásku. Jenže pak - něco se stalo a bylo po všem! Většinou to bylo tím, že jsem projevila mé emoce jako byl strach, stud, smutek a začala jsem o nich mluvit a tito muži se lekli. Zbožňovali mé ,,pozitivní" emoce a to byl také důvod, proč se do mě zamilovali. Avšak nechtěli přijmout tu druhou část mne. A tak ze vztahu vycouvali nebo jsem vycouvala já. Většinou to probíhalo současně. Jejich častá věta zněla: nechci být součástí těchto tvých emocí a nechci se tím zabývat. Byl to rozhodně posun z mé strany, protože jsem tyto emoce již neskrývala jako dřív, čili se projevily hodně brzy. Při mém posledním rande během jednoho dne. A tak bylo velmi brzy jasné, že z takového setkání partnerský vztah nebude. (Když si dnes na některé tyto muže vzpomenu, mají velmi povrchní vztahy, které jim v určité formě vyhovují - po sexuální stránce nebo po přátelské stránce atd. Často v tom vztahu hrají roli malého kluka, ale rozhodně nejsou šťastni).

To celé mě donutilo přemýšlet o konceptu harmonických vztahů a mé vlastní zkušenosti se zlomeným srdcem. Došla jsem k jednomu závěru: VE VZTAZÍCH BUDEME VŽDY PROŽÍVAT BOLEST! Jedinou otázkou, kterou si musíme klást je: STOJÍ TO ZA TO? Stojí ta cena, kterou platím za to být s tímto člověkem za to? Pokud je naše odpověď ANO, pak jsme na správné cestě. Pokud se snažíme vyhnout zlomenému srdci a hledáme harmonii, pak můžeme být velmi zklamaní až se jednoho dne něco přihodí a náš partner (partnerka) odejde. Zjistíme totiž, že naše motivace mít harmonický vztah vedla k tomu, že jsme nežili podle vlastních představ, ale podle představ partnera. Když odejde, mám pocit podvedení. A to se také děje: PODVEDLI JSME SAMI SEBE. Takových případů je spousta ať už z mé vlastní koučinkové praxe nebo z příběhů mých známých. Když jsem si toto uvědomila, tak jsem se podívala zpět do mé minulosti a upřímně si u každého vztahu odpověděla na tuto otázku. Překvapivě mi u několika mých dlouhodobých partnerů přišla odpověď NE - nestálo to za to. A naopak u některých krátkých romancí byla odpověď ANO - i přes zlomené srdce to rozhodně stálo za to!

Pokud se snažíme najít harmonii ve vztazích, pak často potlačujeme sami sebe. Ve vztazích bychom měli hledat AUTENTICITU. Být sami sebou jak nejvíce to dokážeme a tuto stránku neustále rozvíjet. A to stojí velkou odvahu! Můžeme totiž o partnera přijít - ztratit jistotu, pocit bezpečí a ,,harmonii". Můžeme však získat něco, co nám nikdy jiný nemůže dát: sami sebe! Žít svobodně to, kdo opravdu jsme! A co je víc než tohle? Mám kolem sebe manželské páry, kterým se toto podařilo. Všichni se shodují na tom, že je to neustálá práce a závazek být spolu a ještě lépe - být věrný sám sobě. Mít největší respekt sám k sobě a k tomu, kým opravdu jsme. Učit se pracovat s našimi emocemi, ale neskrývat je! Naopak, vyjít s nimi na světlo - ať už ve vztahu, nebo na veřejnost!

Věřte tedy, že pokud vás váš partner vytáčí a láme vám srdce stále dokola, je tím PRAVÝM! Pokud jste ve vztahu sami sebou a on s vámi stále je, pak je to fungující vztah! Znamená to, že s ním nezažijete harmonii? NE. Autentický vztah je o všech emocích! Je o splněných přáních i největších zklamáních, je o radosti i utrpení - JE O ŽIVOTĚ!

A nakonec si kladu otázku - když tohle všichni z nás víme a známe - kde se v nás bere ten ideální koncept harmonického vztahu jako jediného možného, správného a fungujícího vztahu??? A další koncept: Pravého vztahu, který vydrží nadosmrti! Není náhodou to jediné pravé TO, co prožíváme právě teď?

Tento týden jsem dostala emailem jako odpověď tuto básničku:

Drahý člověku:

Všechno jsi to šapatně pochopil.

Nepřišel jsi sem, abys byl mistrem bezpodmínečné lásky.
To je to odkud jsi přišel a kam se vrátíš.
Přišel jsi sem, aby ses naučil osobní lásku.
Univerzální lásku. Zmatenou lásku. Sladkou lásku.
Šílenou lásku. Zlomenou lásku. Celou lásku.

Naplněnou božskostí.
Prožitou skrz ladnost klopýtání.
Předvedenou skrz krásu...nepořádku.
Často.
Nepřišel jsi sem, abys byl perfektní.
To už jsi.
Přišel jsi sem, abys byl úžasně člověkem.
Chybným a skvělým.

A potom znovu vystoupat do vzpomenutí.

Ale bezpodmínečná láska? Přestaň vykládat tuto historku.
Láska - ve skutečnosti - nepotřebuje žádná další přídavná jména.
Nevyžaduje rozvíjející větný člen.
Nevyžaduje podmínku ani to být perfektní.
Jediné o co tě žádá je, aby ses ukázal. A dělal to nejlepší, co dokážeš.
Abys byl přítomný a cítil se naplněný.
Abys zářil a létal a smál se a plakal a zraňoval a léčil a padal
a znovu vstal a hrál si a pracoval a žil a umřel jako TY.

To je dost.

To je více než dost.

-Courtney A. Walsh





 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veronika | 4. června 2015 v 16:58 | Reagovat

Překrásné..

2 El péčko | 20. června 2016 v 14:54 | Reagovat

"přicházeli úžasní muži! Nejen ještě krásnější, ale také vědomější, romantičtější, svobodnější a zkrátka velmi zajímaví muži"
"Když si dnes na některé tyto muže vzpomenu, mají velmi povrchní vztahy... Často v tom vztahu hrají roli malého kluka, ale rozhodně nejsou šťastni."

Asi by sme sa nezhodli na definicii "vedomejsieho" muza.

3 bublinka | 21. června 2016 v 21:40 | Reagovat

Škoda, že je ten článek tak špatně přeloženej z angličtiny, působí kvůli tomu hrozně šroubovaně.

Je ale pěkný, jak je z něj znát, že to všechno vychází z osobní zkušenosti a je to autentický. Zároveň mě udivuje, že některý věci, který jsou opravdu skoro samozřejmý, můžou být chápány takhle zmatečně a "povrchně" - jako by bylo něco příliš hlubokýho potřeba překládat do jednoduššího jazyka a projít bludištěm cest, abych našla tu rovnou, na který jsem začínala. :-)

4 Wnaty | E-mail | Web | 28. června 2016 v 11:22 | Reagovat

Moc hezky napsané!

5 I am Jane | Web | 9. srpna 2016 v 12:23 | Reagovat

Snad i já potkám lásku už ve čtyřiceti :-? .

6 Jack Godman | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 14:35 | Reagovat

Gratuluji. Dosáhla začátku cesty k prozření. Ale ne k jejímu konci. Čeká tě ještě dlouhá cesta a rozhodně to není o životních zkušenostech. Ty ti v tomhle nepomohou.
Co se týče tvého závěru, tak se mýlíš. Ve vztazích nemusíme zažívat bolest. Zažíváme ji, protože to tak zkrátka chceme. Protože je to tak snadnější a protože lidé vždy raději zvolí tu snadnější cestu. nakonec, přesně to odpovídá i tvému pohledu na muže. Žádný z nich nebyl úžasný ani zajímavý. Ale přes to si na ně tak pohlížela. Proč? Pokud si na to dokážeš odpovědět, najdeš  odpověď i na spoustu dalších věcí.

Jinak, taková malá zajímavost. Označení pravý partner lze použít pouze v jediném životním okamžiku. Ve chvíli kdy Váš partner zemře. Pouze tehdy můžete říci, že to byl ten pravý a nebudete lhát okolí, ani sami sobě.

7 myší královna | Web | 9. srpna 2016 v 15:36 | Reagovat

Nepřipadá mi to jako dobrej popis. Neměl by zraňovat svým jednáním, ale nastavením zrcadla, což motivuje k vývoji. Z tvého článku by se dalo vyčíst, že pokud láska bolí, je to to právé. A s tím nemůžu souhlasit.

8 Michaela Cheetah | Web | 9. srpna 2016 v 18:57 | Reagovat

Škoda, že text je občas nepochopitelný a nezřetelný.. jinak by to bylo krásně napsané.. ;-)

9 Silwiniel | Web | 9. srpna 2016 v 20:29 | Reagovat

Taky si myslím, že text není úplně šťastně přeložený, je na něm cítit určitá strojenost a nepřirozeně utvářené věty...
Jinak souhlasím s tím, že v opravdovém vztahu se člověk musí naučit překonávat problémy a odpouštět zranění, ale nemyslím si, že si musí s partnerem lámat srdce a prožívat bolest...

10 ČAPILO | Web | 9. srpna 2016 v 20:40 | Reagovat

Dobrý den. Jsem mutant z planety Sheredos. Jsem zoufalý kus hovna, který nikdy nic nedokázal, nikdy neměl kamarády, ani holku. Jsem ten nejpanicovatější panic ze všech paniců. Potřebuji, aby se někdo podíval na mé stránky. Abych měl alespoň nějakou návštěvnost a abych si připadal, jako že jsem alespoň něco v tom svém životě dokázal. Pokud mi někdo v komentáři polituje moji těžkou situaci, tak tím lépe!
Sice je to reklama, ale alespoň jsem upřímnej ne? A to se cení! Taky bych mohl předstírat, že ve skutečnosti chci jen okomentovat nějaký článek a pak někam "nenápadně" podstrčit odkaz na svůj blogís.

11 Moderní Viking | Web | 9. srpna 2016 v 22:42 | Reagovat

Úplně nesouhlasím. I životní vztah může být poměrně autentický.

12 Ančísek | E-mail | Web | 10. srpna 2016 v 13:14 | Reagovat

To je hodně hezky napsané! Mluvíš mi z duše, a ten závěr je zamyšleníhodný! :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama