Interpretace Ho'oponopono aneb proč často věříme všemu, co si přečteme

18. října 2016 v 22:50 | Lucie |  Inspirace


Vždy, když poslouchám přednášky havajských lektorů na univerzitě, brečím jak želva. Nevím jak to dělají, ale mluví vždy tak, že každé jejich slovo padá někam hluboko a zasahuje mé srdce v jeho nejčistší podobě.

Havajská historie posledních dvou staletí je tak tragická, že by snad otevřela i srdce z kamene. Většina dnešních Havajců neumí havajsky, protože generace jejich rodičů se za jejich jazyk styděla a bála se ho používat. Zhruba před 150 lety jim generace prvních potomků přistěhovalců jejich jazyk zakázala. A nejenom to. Bylo jim zakázáno tančit spirituální tanec Hula a další tradice jako například lidové léčitelství. Zkrátka vše, co bylo součástí jejich jedinečné kultury. Byl to nejrychlejší způsob jak převzít kontorlu nad jejich životy. Pro jednoduchost budu v tomto článku používat slovo Havajci jako pojmenování lidí, kteří odtud pochází včetně jejich předků. Uvědomuji si, že tento název není správný, protože název souostroví Hawai'i není původní název těchto ostrovů.

Díky jedinečné izolaci těchto ostrovů od pevniny byl i jejich kluturní a geologický vývoj ojedinělý. Biologové milují studium místní přírody a živočišných druhů právě proto, že jim to ukazuje vývoj celé naší planety dávno před tím, než se tu objevili lidé. Není náhoda, že se právě tady natáčel Jurský park. Domorodá kultura zde zůstala zachována až do doby konce osmnáctého století. Tou dobou vypukla v Evropě první průmyslová revoluce. A tak si asi dokážete představit, co z této disproporce vzniko v okamžiku, když u místních břehů přistáli první Evropané. Dnes bych se v mém článku ráda zaměřila na léčitelskou tradici Ho'oponopono a to, jak jí vykládají někteří západní autoři.

Veškeré tradice byly na Havaji předávány z generace na generaci v podobě písní a vyprávění. Až do poloviny devatenáctého stolení zde neexistovala psaná forma hawaiiského jazyka. Většina knih, které dnes existují, jsou napsány západními autory. V případě, že jsou napsány lidmi, kteří zde žijí, často jsou to lidé, kteří neumí havajský jazyk. Proto je tak těžké jít zpět do historie a zjišťovat, jak to skutečně bylo. Mnoho cizích autorů tak ve svých knihách předává zkreslený pohled na tragické události v havajské historii a vykládá havajskou kulturu západním způsobem. Když sedím ve třídě na univerzitě a poslouchám výklad učitelů o naprostém neporozumění těchto autorů, bolí mě z toho srdce. Zrcadlí se mi v tom hluboké nepochopení, kterým každý z nás v životě prochází. Soudí nás lidé, kteří neprošli stejnou zkušeností jako my. Sedět v jedné místnosti s lidmi, kteří tomuto neporozumění přihlíží s každou nově vydanou knížkou, s každým americkým filmem nebo videoklipem, je pro mě velmi bolestivé.

Jedním takovým nedorozuměním je učení Ho'oponopono. Jednoho dne jsem se na to zeptala mé učitelky havajského jazyka, zda zná tuto metodu a knížky, které ji vysvětlují. Její odpověď mě překvapila. O knížkách vydaných na toto téma v západním světě tady jak ona, tak většina lidí nikdy neslyšela (možná dobře pro ně!). Slovní spojení, které se v této technice používá k léčení je podle původní havajské tradice nemožné. Je jím spojení: ,,Miluji Tě. Omlouvám se. Prosím odpusť mi. Děkuji ti." Začnu tím, že v původním jazyce neexistuje například slovo ,,Děkuji ti" (,,Není zač" - také neexistuje). Havajci si nepotřebovali děkovat. Věděli totiž, že když jednou udělají něco pro někoho, příště zase ten člověk udělá něco pro ně. Není potřeba si děkovat. Vděčnost je naprostou samozřejmostí jejich každodenního života a není třeba o ní mluvit. Dalším neexistujícím slovem je ,,Prosím". Lidé se navzájem neprosili a prosba byla vyjádřena ve formě modlitby k Bohu, bez použití slova ,,Prosím". To samé platí pro spojení slov: ,,Miluji tě." Toto spojení v havajském jazyce neexistuje. Slovo Aloha (nejblíže slovu láska a překládané jako slovo láska) je na Havaji pozdravem. Pokud bychom chtěli přeložit spojení ,,miluji tě", pak by byl překlad ,,sdílím mou lásku s tebou". Spojení ,,miluji tě" není v původní kultuře známé. Nutno dodat, že v mnoha případech je slovo láska na Havaji spojováno především s půdou (se zemí) a není spojováno s lidmi. Pokud popisuje například píseň vztah k nějaké osobě, láska je většinou vyjádřena popisem jejich krásy, vastností a fyzické touze po milování a to v kouzelných metaforách (Například ,,Chci za tebou přijít a vložit klíč do klíčové dírky tvých dveří" - což jak vidíte bude opět jedna z novějších písní, protože původní obyvatelé neměli ani dveře ani klíče).

A tak pokud se opět vrátím k Ho'oponopono v té formě, ve které je ve světě toto učení prezentováno, může mít sice léčivý efekt, s havajskou tradicí nemá však kromě názvu nic společného. Jednou jsem se zeptala mé učitelky jazyka, co přesně ona vidí jako Ho'oponopono. Řekla mi zhruba toto: ,,Je to původní léčitelská tradice, kdy se do domu pozval léčitel, který tuto techniku ovládal. Byl pozván, pokud v rodině došlo ke konfliktu. Všichni se sešli v domě (členové konfliktu a početná rodina) a nikdo neměl povolení vycházet dokud se konflikt nevyřeší. Dny a noci diskutovali a léčitel prováděl rituály." Má učitelka zdůraznila, že dnes už nikdo přesně neví, jak to bylo a tato tradice vymizela. Dokonce už ani na Havaji neexistuje osoba, která by tuto tradici v původní podobě stále prováděla. Existuje tu však několik havajských léčitelů, kteří svou metodu léčení takto nazývá a je té původní velmi podobná. Má učitelka odhadla jejich počet tak na 2 až 3 osoby na všech ostrovech dohromady. Semináře, které se pod tímto názvem ve světě a také v České Republice nabízí mají tak s tradicí a často také s Havají jako takovou jen málo společného. Bohužel jen málo lidí (a to i těch, kteří tady na Havaji žijí) má přístup ke kořenům této kultury a jejích jedinečného jazyka. Nemají tak šanci tento fakt zjistit. Cítím vděčnost, že se mohu učit tento ztracený jazyk a kulturu z těch nejlepších zdrojů. Už nikdy bych se neučila jinak než od původních obyvatel a to jen od těch, kteří umí havajský jazyk. Protože v jazyce je ukryta kulturní moudrost.

Tento článek je napsán v úctě k havajské tradici. Uvědomuji si, že každý vidí svět jinak a mé evropské myšlení nikdy nepojme více jak zlomek havajské moudrosti a kulturního dědictví. Přesto jsem cítila velkou potřebu s vámi mou zkušenost sdílet a možná tak otevřít otázku, proč často věříme lidem, kteří jsou úspěšní a ,,jsou vidět" nebo lidem, kteří se vydávají za učitele a neověřujeme si to, o čem mluví. A tak nás zvu k tomu, abychom se učili přímo u zdroje a naše zdroje si vždy ověřovali. Můj názor čerpá z mého pochopení výkladu havajské kultury mými učiteli na University of Hawaii.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TomkoE | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 14:55 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama